1.3207 / HS10-4-3-10 / S10-4-3-10 / 19861 / M42

Ocel 1.3207 (S10-4-3-10 / M42 mod.) představuje absolutní špičku mezi konvenčně vyráběnými rychlořeznými ocelmi (HSS). Jedná se o vysoce výkonnou kobaltovou ocel s obsahem přibližně 10 % kobaltu, která je speciálně navržena pro extrémní řezné podmínky, kde běžné HSS oceli selhávají vlivem vysokých teplot na ostří.

Klíčové vlastnosti

• Extrémní tvrdost za tepla — díky vysokému podílu kobaltu si udržuje vynikající řezné vlastnosti i při velmi vysokých teplotách.
• Maximální dosažitelná tvrdost — po zakalení a popouštění dosahuje 67–69 HRC.
• Vysoká odolnost proti opotřebení — kombinace wolframu, molybdenu a vanadu vytváří velmi tvrdé karbidy, které zajišťují dlouhou životnost ostří.
• Určena pro nejtvrdší materiály — ideální pro obrábění nerezových ocelí, titanových slitin, Inconelu a materiálů s pevností nad 1200 MPa.

Chemické složení (typické hodnoty v %)

Materiál splňuje normu EN ISO 4957 a vyznačuje se následujícím složením:

Hlavní použití

Ocel 1.3207 se používá především tam, kde je vyžadována maximální životnost nástroje při vysokých řezných rychlostech a teplotách:

• Frézování — odvalovací frézy na ozubení, tvarové frézy a vysoce namáhané stopkové frézy
• Soustružení a hoblování — nože pro automatové obrábění vysoce legovaných a žáruvzdorných ocelí
• Vrtání — speciální vrtáky pro letecký a kosmický průmysl (vrtání do titanu, Inconelu a dalších obtížně obrobitelných materiálů)
• Nástroje pro tváření za studena — průbojníky a matrice s vysokou tlakovou zatížitelností

Srovnání a ekvivalenty

Tepelné zpracování

• Kování: 1100–900 °C (následné pomalé chlazení)
• Žíhání na měkko: 770–840 °C (max. tvrdost v žíhaném stavu 300 HB)
• Kalení: 1210–1240 °C (chlazení v oleji nebo solné lázni)
• Popouštění: obvykle 3× při 540–560 °C pro dosažení maximální sekundární tvrdosti