Vada ocelových hutních výrobků je definována jako každá úchylka veličin zjistitelných laboratorními zkouškami od vlastností předepsaných technickými normami, technickými podmínkami, popřípadě smluvním vzorkem.

Vady rozdělujeme na vady přípustné, opravitelné a nepřípustné. Pokud jsou správně nastavené technické podmínky uvedené ve smlouvě, potom kvalitní ocel neobsahuje nepřípustné vady. Přípustné vady jsou pak takové vady, které nezpůsobují zhoršení zpracovatelnosti oceli do nástroje, ani zhoršení funkce nástroje. Mezi takové vady můžeme například počítat zvětšení tolerance chemického složení, rozměru, nebo hloubku částečného oduhličení, kdy obsah uhlíku v oduhličenné vrstvě nezpůsobí pokles tvrdosti. Mezi opravitelné vady můžeme počítat například necelistvosti na konci tyče, kdy se dá vadný kus odříznout, nebo vybroušení povrchových trhlin, pokud hloubka trhlin nepřesáhne přídavek na opracování. Vady ocelových výrobků rozdělujeme do 7 hlavních skupin.

1) Vady rozměrů

2) Vady povrchu

3) Necelistvosti

4) Vady makrostruktury

5) Vady mikrostruktury

6) Ostatní vady zjištěné zvláštními laboratorními zkouškami ( například mechanické zkoušky)

7) Nedodržení předepsaných údajů na výrobcích jako je například nedodržení číselného značení, barevného značení, nedodržení označení vady

Při posuzování vad oceli si musíme uvědomit jednu skutečnost. Ocel v závislosti na výrobním zařízení a použité technologii výroby není v celém objemu homogenní. například rozměrové tolerance u kovaných tyčí při volném kování na bucharech, či lisech jsou řádově větší než tolerance při kování na radiálních kovacích strojích či při válcování nebo tažení. Strukturní stavba oceli i výsledky mechanických zkoušek se výrazně liší v závislosti na průběhu vláken. Struktura v příčném řezu je zcela jiná než v podélném směru. Stejně se výrazně liší i výsledky mechanických zkoušek. U klasické výroby ocelí z ingotů se výrazně liší strukturní stavba i výskyt vad v závislosti na umístění hodnoceného vzorku vzhledem k ingotu. Původně hlavové části ingotu jsou většinou více heterogenní než patní části ingotu, zejména z důvodu výskytu vycezenin. Jejich mechanické zkoušky z hlavových částí jsou proto horší než u vzorků z patní části. Totéž platí i u povrchových částí a středových částí tyče. Struktura povrchu je výrazně lepší než struktura středových oblastí.

Heterogenita klasicky vyráběných ocelí se výrazně zlepší při použití technologie přetavování. Hloubka tavenin při přetavování je na rozdíl od ingotu řádově menší a tím se výrazně liší výskyt středových vycezenin. Anyzotropie vlastností v podélném a příčném směru však zůstává ještě zachována.

Prášková ocel představuje velmi rovnoměrné rozdělení jednotlivých fází, anyztropie vlastností je zcela potlačena.

Číst více